Mé postřehy a myšlenky (blog)

Respektuj svého (malého) psa!

Malý pes si zaslouží stejnou úctu jako pes velký. Když to vezmu kolem a kolem, většina problémů u malých psů pramení z toho, že si jejich majitelé neuvědomují, že i čivava je pes. Nemusí to být hned zlý úmysl. Štěně malého plemene je po příchodu domů menší než kdejaký plyšák, působí extrémně zranitelně. Člověk má pak potřebu takového tvorečka před vším chránit ve své náruči a jakýkoli výcvik přesune na časy "až bude větší."

MOJE TIPY PRO MALÉ PSY:

  • Dopřejte jim poznávání světa na jejich nohách.

  • Flexi vodítko pro štěňata mini plemen (do 5 kg) je nevhodné, protože se s ním musí hodně prát. Bojácné štěně tak bude o to víc ve stresu.
  • Když je berete do náruče, spojte to s nějakým povelem.
  • Neberte je do náruče stereotypně - např. jen když vidíte před sebou jiného psa!
  • Když je z náruče naopak pouštíte, počkejte než budou klidní.
  • Stravovací návyky by měli být obdobné jako u velkých psů - Žádné "bezedné" misky" 🙏


Mám "JEN" malého psa 

Ano, aktuálně mi po boku stojí pouze 6kg Dorotka. Když jsem si ji však pořizovala, plán byl doplnit Areska (BOC, 23 kg). Bohužel nám nebylo dopřáno strávit spolu více času, a tak tu ta malá blecha zůstala sama.
Teď ovšem přišel čas, kdy se k nám nejspíš přidá nějaká další psí duše.
Velcí psi budou vždycky mému srdci blízcí, ALE výhody malého psa jsou prostě nepopiratelné. V bytě mi klec neblokuje půlku místnosti, prakticky každý ho zvládne vyvenčit a všichni ho rádi pohlídají. A co víc, "provozní náklady" jsou minimální, takže můžu investovat více do tréninků a aktivit.
Mám dítě, a Dorča je přesně té velikosti, u které se už nemusím neustále bát o život ani jednoho z nich. A nejlepší na tom je, že si Dorča vlastně myslí, že je minimálně velký knírač  a podle toho taky maká! 
Ať žijou malí psi! 
Kdo k nám teda nakonec přibude, je stále ve hvězdách! 

📸Jana Malečková , nácvik vyštěkání figuranta, ZKO Věkoše
📸Jana Malečková , nácvik vyštěkání figuranta, ZKO Věkoše

EVO = EO = elektronický výcvikový obojek = elektronický obojek

ČÁST II.

Když jsem EO vybírala, samozřejmě jsem nejvíce zvažovala ty značky, které byly doporučovány jinými výcvikáři. E-collar, Dogtra, Dogtrace, Martin System… Nakonec jsem se nechala vést myšlenkou : obojek musí být pro psa bezpečný (Na trhu je spoustu EO-šmejdů, které doopravdy způsobují bolest a to i na nejnižší stupeň.), chci lidem se zájmem o výcvik vyjít maximálně vstříc a jsem si vědoma, že do výcviku rodinného psa asi nikdo nenainvestuje 30 000,- za Chameleona. Pak jsem zvažovala parametry, které jsou důležité pro mě s Dorou. Pro 6kg psa byl hlavní parametr velikost přijímače (krabičky na obojku) a pak také dosah - jestli jsem něco opravdu chtěla doladit, když už teda budu mít ten EO, tak venčení , kde je možnost výskytu zvěře. Dosah v nepřehledném terénu rapidně klesá, tedy jsem ho při výběru úmyslně co nejvíce nadsadila. 

EVO = EO = elektronický výcvikový obojek = elektronický obojek 

ČÁST I.

Když se zamyslím, která výcviková pomůcka nebo výstroj psa je doopravdy bezpečná, napadá mě asi jen postroj (dobře padnoucí, správného typu) a klikr. Se zbytkem už můžeš zacházet buď rozumně, nebo jako debil. Dlouhá léta jsem neměla potřebu po EO sáhnout, i když jsem se o jeho používání intenzivně zajímala. Přivolání jsem u všech svých psů vyřešila k mé spokojenosti se stopovačkou. V létě mě ale jeden zajímavý pes přesvědčil, že praxe s EO se mi může hodit, protože je to dobrý komunikační nástroj, který dokáže situaci zbavit emocí. Odhodlala jsem se tedy ke koupi vlastního obojku, abych jen nepapouškovala načtené a nakoukané informace. 

S Dorou jsem postupně prošla veškeré jí známé věci. Dnes je to asi půl roku, co obojek mám. Snažím se ho používat denně, protože v čem vidím největší úskalí začátků s EO, je neschopnost ovladač-vysílač efektivně používat. Když jedete 15 let jen se šňůrou, nijak nepřemýšlíte, kdy co a jak. Víte, jak moc a jak dlouze zatáhnout/cuknout. S vysílačem v ruce jsem se najednou dokázala vžít do psovodů-začátečníků, kteří přicházejí na kurz a motají se do vodítka. Chce to cvik, dnes už jsem na tom o dost lépe, ruce si přivykly. Dorča má teď rychlejší přivolání (a to jsem s ním byla spokojená i před EO), v poslušnosti jsme jej také do pár nových cviků zařadily a myslím si, že to přináší ovoce.

Silvestr, ohňostroje a psí strach

Druhá adventní neděle a u nás na sídlišti už burácí ohňostroje.
 Reakci na střelbu, tedy ani ohňostroje, Dora naštěstí nemá. Musím říct, že to po Areskovi, který reakci měl (získal ji špatným zážitkem), je to velká úleva. Není nic horšího než koukat na vystresované zvíře a nevědět, jak více mu pomoct. Jak tedy zvládat Silvestr, když nemáte to štěstí na nebojsu, jako je moje Dorča? Tady jsem sepsala pár tipů: 

  •  Klec je skvělý základ - 
Pokud je váš pes zvyklý na klec, máte velkou výhodu. Když přes ni přehodíte navíc třeba deku, u mnohých psů je vyhráno.

  • Bílý šum - 
Začněte už během adventu pouštět bílý šum (déšť, moře, bouřku) jako podkres během dne. Až se venku zintenzivní rámus, můžete zvuk trochu zesílit i doma. Ano, tento miminkovský trik pomáhá často i u psů!

  • Speciální úvaz šátku
 - Vyzkoušejte speciální techniku úvazu šátku (odkaz na návod: https://pin.it/2x41q0eex). Na Areskovi jsem zlepšení pozorovala.

  • Zklidňující doplňky - 
Na trhu je spousta olejů, pamlsků a dalších preparátů, které mohou pomoci. Některé z nich je ale třeba užívat dlouhodobě, takže pokud zvažujete tuto cestu, začněte co nejdřív.

  • Venčení odpoledne a nad ránem - Ideální je vyrazit na delší procházku kolem 17:00 a další venčení posunout až na brzké ranní hodiny po 3:00, kdy už bývá venku větší klid. Doporučuji připnout psa na obojek i postroj.


Kdy tedy odepnout stopovačku?

Už je to pár měsíců, co se mnou několik nadšenců chodí na výcvikové procházky. Zatím se jedná o štěňata a velmi mladé pejsky. Lekce probíhají ve městě, kde jsou psi na vodítkách nebo stopovačkách. Na posledních lekcích jsme začali narážet na otázku : Kdy už přijde čas, aby psi mohli být skutečně navolno? U některých majitelů vnímám i pochybnosti, zda se metodou stopovačky k tomuto cíli vůbec doberou.

Jak to vidím a snažím se předat: Stopovačku/Vodítko odepínám ve chvíli, kdy vím, že pes reaguje na mé povely, aniž bych šňůru musela jakkoliv použít. Pes má "volno", pobíhá se stopovačkou, já ho zavolám a on přichází, aniž bych se šňůrou manipulovala. Tento vzorec chování zvládá i v přítomnosti lidí, psů, aut apod – spolehlivě na každé procházce.
Je důležité si uvědomit, že velkou roli hraje i naše psychika. Pokud psa odepneme a sami se cítíme nejistí, promítne se to i do naší komunikace se psem. Proto je klíčové přivolání na stopovačce dostatečně testovat (trénovat v těžkých podmínkách). Příchod na povel by měl být tak pevně zafixovaný (reflex), že ho nenaruší ani případné odchylky v naší intonaci.

Musím také dodat, že čím intenzivněji se zabývám životem psů ve městě, tím více si uvědomuji, jak komplikovaný dnešní svět je. Dojít do fáze, kdy jsem se psem navolno 100% v klidu, se zdá téměř nemožné. Stačí, aby váš pes někoho vylekal…

"On ale ví, že má tu stopovačku"

Majitelé psů často mají přivolání na vodítku nebo stopovačce za méněcenné– chválí psa minimálně, nebo dokonce vůbec. "Přišel, no .. stejně nemohl doopravdy odejít." Někdo si myslí, že štěně by se po příchodu do nového domova mělo hned pouštět na volno, aby si zvyklo. A až s prvními náznaky vzdoru se nasadí stopovačka. Ale ono je to ve skutečnosti naopak. 🔄

Kdybyste viděli domácí fotky Dory jako štěňátka až do jejího prvního roku, téměř na každé by měla na obojku provázek - couračku. Možná to nevypadalo hezky, ale právě to je důvod, proč je Dora slušně funkční. Couračka mi v kritických situacích umožnila jí okamžitě ukázat, co se od ní čeká.

Když šla očichávat boty, byla jsem na druhém konci couračky, mohla jsem hned použít "fuj" a odvést ji od lákavého pokušení. Nemusela jsem ji přímo chytat ani odhánět – měla svůj prostor, byla sama sebou. A když se rozhodla boty ignorovat, přišla o to větší pochvala. 

Couračka mi umožnila jí bezpečně pomáhat s rozhodnutími. Stejně jsem pracovala venku se stopovačkou. Dora měla vždycky alespoň 30 cm provázku přicvaknutého na obojku a pravidla byla stále stejná. Když jsme kolem roku zvládli přivolání (v běžných podmínkách) a já karabinu odepnula, nepřišel problém, že by na stopovačce fungovala lépe než bez ní.

I dnes, v její dospělosti, stopovačku občas používám. Pomáhá nám posouvat úroveň poslušnosti a připomínat, že pravidla platí i v náročných situacích – ať už je to zvěř, ohňostroj nebo cokoliv jiného. 🐕

Proč dělám s russellíkem obrany?

PRT je lovecké plemeno. Byli šlechtěni k samostatnosti při práci v norách, mají výrazný hlasový projev.

Já Doru k loveckým účelům nevyužívám, naopak jsou některé vlastnosti PRTů pro klidné žití ve městě a výcvik sportovky i agility jaksi na obtíž.

Obrany Dorča miluje a jsou to chvíle, kdy vzrušením občas přepíná na automat a já jsem na druhé koleji. Díky dobře nastaveným tréninkům s tím můžeme pracovat. Zdokonalování její ovladatelnosti při obranách se výrazně projevuje i v běžném životě.

 -Děkujeme nejlepšímu figurantovi, J. Vidrnovi, že se od velkých kníračů skloní k té naší bleše.-
-Děkujeme nejlepšímu figurantovi, J. Vidrnovi, že se od velkých kníračů skloní k té naší bleše.-

Dávej pozor, čemu se směješ

U malého štěňátka vám může přijít roztomilé, že štěká na pošťáka, doráží na cyklisty, číhá na vše, co se hýbe. Když to ale dělá tříletý pes, už to roztomilé ani zábavné není.

Bydlím na sídlišti už přes rok. Psů je tu plno a na nešvary (ne)výchovy narážím denně.
- upištění psíčci na flexinách, bordera, která zalehává před každým psem/cyklistou a nic s ní nehne, "hodný" labrador, který se jde kamarádit, i když o to vy nestojíte.. -

Zvažte, jaká samovolná aktivita vašeho štěněte vám nebude, jen co vyroste, vadit. Napravovat to později dá mnohem více práce, než když zasáhnete ihned.

-Taky je/bylo vaše štěňátko to nejhezčí na světě?-
-Taky je/bylo vaše štěňátko to nejhezčí na světě?-

Výchova x Výcvik

 Výchova by určitě neměla minout žádného psa. I přesto, že na nás sociální sítě střílí ze všech stran reklamy na "nezbytné" on-line kurzy, troufám si tvrdit, že výchova psa není raketová věda. Vychovaný pes není ten, který umí 1000 triků, je to pes, se kterým můžete bez stresu vyrazit do města, jet autem/ autobusem/ vlakem, můžete si sednout v klidu v parku na lavičce,… 

Vychovaný pes je zkrátka pes, kterého všichni chceme.

Pokud člověk zapojí selský rozum a patřičné množství času, poradí si se spoustou věcí intuitivně sám. I tak je vhodné najít si cvičiště, kde je možné navštívit lekce/tréninky a potkat se s více psy. Můžete si vytvořit na míru obtížnost prostředí a upevňovat tak výchovu k dokonalosti. A kvalitní výchova je skvělý základ pro výcvik.

- Se vzpomínkou na jedinečného Čikču, pana psa, s nímž jsme výchovu doháněli celý jeho život. -
- Se vzpomínkou na jedinečného Čikču, pana psa, s nímž jsme výchovu doháněli celý jeho život. -