Jmenuji se Simona,

výchově a výcviku psů se věnuji 15 let. Na druhém konci vodítka mi po boku šlo již několik psů, kterým vděčím za to, kdo jsem a kde jsem.

Proč jdu s kůží na trh? 

Od doby, co bydlíme na sídlišti v Pardubicích se potýkám s tím, kolik lidí má psa a jak málo z nich je vychovaných (lidí i psů). Pátrala jsem po psích školách, kde bych se mohla realizovat, a nenašla jsem žádnou, která by mi byla myšlenkami blízká. Nemám za sebou konference, absolvovala jsem teoretický seminář o psí agresi od "psího psychologa", kde mi dali diplom - po roce jsem ho v rámci feng-shui úklidu vyhodila. Jsem přesvědčená, že kynologie je řemeslo. A každé řemeslo vyžaduje zejména praxi. Jezdím na výcvikové tábory a intenzivky, kde se inspiruji těmi nejlepšími. Jako největší zátěž pro sebe i své psy vnímám účast na závodech a zkouškách, ať agility nebo sportovní kynologie, kde se s notnou dávkou nervozity potkáváme se spoustou nových lidí a psů. V tu chvíli je to opravdová zkouška vztahu, protože chcete předvést co nejlepší výkon často za nepředvídatelných podmínek. Skvělými učiteli mi byly také týmy, které jsem měla možnost v ZKO Věkoše provést začátky agility. Naučily mě, jak vypíchnout to nejpodstatnější a jak co nejlépe své znalosti nejen o agility předat.